Dezinformace:
Jak nebýt za tro(t)lla

Tohle platí pouze v právu. U informací, které se k nám dostávají denně prostřednictvím internetu je to často úplně jinak, není radno všemu věřit. To ale neznamená nevěřit ničemu, jen je třeba uvažovat a trochu rozumět tématu. K tomu je skvělé vzdělání. Dezinformátoři “loví” zejména ty, kteří nevědí, čemu mají věřit a neumí posoudit, zda zdroj je důvěryhodný, nebo ne.

Je to jako s vodou, je dost nebezpečné pít vodu, o které nevíte, jestli je čistá. Informace jsou někdy záměrně znečišťovány a lidé je přesto “pijí”. Mnoha z nich to způsobí skutečnou otravu myšlení. Jsou zdroje, které dlouhodobě poskytují poživatelné informace, v ČR třeba Česká televize nebo Český rozhlas. To ještě neznamená, že se do jejich informací nedostává “kal”, ale není to záměr. Jsou zdroje (viz kampaň Nelež), které kalí informace zcela záměrně. Nebýt za tro(t)lla znamená umět posoudit zdroj. Mít vždy alespoň dva důvěryhodné zdroje, které potvrdí či vyvrátí informaci je skvělé. Jak poznat důvěryhodný zdroj? Nepoužívá zbytečně skandální titulky, snaží se ukázat skutečnost z více stran, když cituje jiné zdroje, odkazuje k nim...

Informací je tolik, že je nejsme schopni zdaleka vstřebat. Dokonce jich vstřebáme jen nepodstatný zlomek. Mnohdy jsou to jen nadpisy nebo útržky videí, které po pár vteřinách přestaneme sledovat. Náš mozek si ale i ze těchto drobků velmi často dokáže poskládat ucelený příběh, názor, postoj. Nebýt tro(t)ll znamená uvědomovat si to. Když nás něco skutečně zajímá a chceme se o tom dozvědět dost, věnujeme tomu čas, hledáme vhodné zdroje nebo autority, které k tomu mají co říct.

Je fajn, když si s ostatními lidmi rozumíme. Většinou se chceme potkávat s těmi, s nimiž to tak máme. Neznamená to ale, že vždy vědí, jak se věci mají. Někdy prostě jen něco zaslechli, přečetli si nadpis článku nebo viděli nějaké video a prostě to předávají dál. To neznamená, že jsou tro(t)llové, často to dělají v dobré víře. Není třeba se vším souhlasit a když Vám někdo říká, že někde něco četl, slyšel nebo viděl, ptejte se na.. zdroj. To platí i tehdy, když vám něco nasdílí přítel na sociálních sítích. Algoritmy sociálních sítí fungují tak, že nám chtějí ukázat především to, s čím souhlasíme a co se nám líbí. Nebo to, z čeho máme evidentní obavu a co tedy vyhledáváme. To ale vždy nemusí odrážet celou skutečnost. Naopak, zobrazují se nám často informace takového charakteru, jaké často vyhledáváme. To nás uzavírá do tzv. echo chambers, komor ozvěn.

Mnoho informačních zdrojů znamená velkou konkurenci a boj o návštěvníka. Skandální, agresivní nebo citově zabarvený titulek vzbuzuje větší zájem (clickbait). U dezinformací to platí dvojnásob. V informačním chaosu je jednoduché vytvořit “alternativní” vysvětlení k čemukoliv, od očkování po důvody válek. Skutečnost je mnohdy složitá, mnohdy je ale střízlivá, prozaická a zdánlivě “ne dost sexy”. Mnoho lidí se v informační  chaosu a nedůvěře, kterou mnohost informací způsobuje, uchyluje k hledání alternativ. Tito lidé se domnívají, že vždy existuje jiné než to, co je považováno za oficiální. Někdy tomu tak je, jenže to je třeba dokázat. Dezinformační bludy se s ničím takovým nenamáhají. Prostě uplácají dohromady směsici reality a fantazie, kterou se pak snaží předkládat jako tu “opravdovou skutečnost”. Nebýt tro(t)llem znamená nenechat se zmást a hledat faktickou oporu, důkaz, data, hodnověrný výzkum. A samozřejmě je důležité jim alespoň na základní úrovni porozumět, proto je (opět) důležité vzdělání. Od schopnosti číst statistiky, přes mapu světa po znalost vlastního těla.

Nic proti hokejistům, hercům či komukoliv dalšímu. Jenže expert na kličku vpravo nebo na ztvárnění komických figur v seriálech ještě nutně nemusí rozumět ekonomii, politice, energetice nebo klimatickým změnám. Ostatně klimatickým změnám nemusí rozumět ani ekonom. A některým oblastem medicíny nemusí rozumět každý lékař, jako například chirurg virovým epidemiím. Občas mají lidé, kteří jsou zvyklí na veřejný zájem, tendenci mluvit i do toho, co nespadá do jejich expertízy. A co víc, experta lze vytvořit. Dezinformační zdroje často vydávají za expertní názory lidí, jejichž způsobilost, ale i motivace, jsou pochybné. Naopak existují autority, vědci, znalci, ale i novináři, jejichž způsobilost lze ověřit jednoduchým použitím Google.

Mít názor je super a je důležité umět si ho zformulovat, případně vyjádřit. K tomu je ale třeba znát dost. Nikdo z nás nemá takovou kapacitu, aby znal dost ve všem. Dělat si názor na výzkum vesmíru, léčbu srdečních chorob nebo problém sucha znamená, že byste o tom měli nemálo vědět. Pokud to tak není, není žádná ostuda říct “nevím o tom dost, abych si myslel něco jasného”. Naopak, je to známka, že nejste tro(t)lové. Nechat si otevřené dveře znamená možnost si názor postupně utvářet. Na základě důvěryhodných zdrojů.

Není pravda, že znalosti nejsou potřeba, protože všechno lze nalézt na internetu. Nepomůže vám, když si najdete expertní informace o tom, jak funguje mozek, když neznáte jeho základní anatomii. Podobně se to má s většinou společenských problémů, jež vedle témat týkajících se našich těl a vztahů tvoří největší část veřejné diskuse a také nejčastější témata dezinformací. Pochopit svět, v němž žijeme, znamená v lecčems ho poznat, od vlastního já, přes domácí politickou mapu až po představu o tom, jaký je stav dění v jednotlivých částech světa. Je fajn hodiny chatovat s kamarády nebo hrát nějaké dobré RPG, ale to vás ještě nutně nemusí ochránit před tro(t)lly. Ani před tím, abyste se jedním z nich nestali. Je proto fajn alespoň “dietní” porci času stráveného v digitálním prostoru věnovat tomu, co váš přehled obohatí. Na internetu je spousta skvělých textů, videí, podcastů, které dají vhled. Platí, že se k nim dostanete z důvěryhodných zdrojů nebo na doporučení důvěryhodné autority. 

Většina lidí, kteří se živí informacemi (novináři, marketéři, influenceři) velmi dobře ví, že informace sama nemá většinou šanci v prostoru, který je informacemi přesycen. Že proto, aby se dostala na virtuální hladinu, po které surfuje hodně lidí, je nutné stimulovat, podnítit emoce. Internetových “potápěčů”, kteří jdou spíše do hloubky (a navíc mají dovednost odlišovat cenné informace od bezcenných či plevelných), v celkovém počtu tolik není. Proto je mnoho (dez)informací laděno emocionálně, v titulcích používají přehnaně silná slova, upozorňují na “šokující” záběry ve videích nebo slibují kontroverzní názory v rozhovorech. Mnoho (dez)inofrmací vzniká čistě na základě toho, že jejich producent ví, že vzbudí emoci. Nejsilnější emocí je přitom strach. Proto tro(t)ll často pracuje se strachem či se snahou hledat veřejného nepřítele, vybudit nenávist (proto hate speech). Je dobré umět číst tyto snahy a mít se na pozoru před těmi, kteří na vaše emoce prvoplánově útočí jen proto, aby získali pozornost. Nezaslouženou.

Některé informace jsou šité na míru. Představte si, že třeba chcete prodávat cigarety. Je ve vašem zájmu, aby si je koupilo co nejvíce lidí. Máte ale problém, neboť je dokázáno, že cigarety škodí zdraví. Pokud budete hodně drzí, budete se snažit zpochybňovat, že to tak je. A klidně takovou (dez)informaci můžete dostat k mnoha lidem. Totéž platí takřka všude, v obchodních zájmech, ale třeba i u jednotlivých států. Státy jako Rusko nebo Čína se chovají podobně jako výrobci cigaret: autoritářské a totalitní systémy jsou sice prokazatelně škodlivé, budou se ale snažit tvrdit opak. Třeba i prostřednictvím dezinformací. Nebýt za tro(t)lla znamená uvědomovat si to.